luisah linux blog

Informační karty Ubuntu

2010-02-12T11:24:00.006+01:00

Jedná se o kartičky, které jsou jednoduchou informační pomůckou s nejzákladnějšími informacemi o distribuci Ubuntu. Kartičky jsou určeny pro první seznámení s touto distribucí, resp. s GNU/Linuxem. Kartičky je možné svobodně používat. Kompletní práci, tedy přední i zadní stranu kartiček, včetně zdrojových materiálů najdete na stránkách www.ubuntu.cz a nejen tyto karty. Můžete kartičky dále upravovat, doplňovat a rozšiřovat.

Náhled: Informační karty Ubuntu
Autor: Alois "luisah" Hýbl

www.openmagazin.cz

2009-06-22T10:47:00.007+02:00

OpenMagazín po vydání prvních dílů má svůj přepracovaný vlastní webík www.openmagazin.cz. Do posledních dílů se kromě samotného www.linuxexpres.cz již zapojily další servery zabývající se linuxem a open source jako jsou www.abclinuxu.cz, www.root.cz, www.penguin.cz a také www.openoffice.cz.

STAHUJTE MAGAZIN Z www.OPENMAGAZIN.cz

Stále platí, že se jedná o nejlepší články měsíce týkající se linuxu a open source z českých portálů. Nyní však je zapojeno více stran a tak je výběr daleko pestřejší a je tak předpoklad i vyšší kvality samotného magazínu vydávaného ve formátu pdf.

Díky článkům o OpenOffice, může být magazín zajímavý nejenom pro uživatele GNU/Linuxu, ale pro všechny uživatele operačních systémů Windows nebo Mac OS X, kteří používají tento kancelářský balík.

Průvodce Linuxem pro začátečníky

2009-05-14T16:35:00.015+02:00

Pokud se Vám líbil webík Průvodce Linuxem pro začátečníky na www.pruvodce-linuxem.cz, původně vydávaný jako seriál článků na webu www.linuxexpres.cz a inspirovaný Průvodce Linuxem na tomto blogu, můžete vložit na svoje webové stránky banner, který vidíte níže.




Kód pro vložení na Vaše stránky:
<a href="http://www.pruvodce-linuxem.cz/" title="Průvodce Linuxem">
<img alt="Průvodce Linuxem" src="http://www.linuxexpres.cz/uploads/owebu/pruvodce_linuxem.gif" />
</a>

Děkujeme

Jak na Gimp

2009-03-24T11:10:00.009+01:00

Gimp je jeden z nejlepších grafických editorů pro tvorbu bitmapové grafiky. Jedná se o editor, který najdete snad v každé běžné linuxové distribuci. Pro nové uživatele tohoto programu, je ve většině případů největším problémem, jeho (ne)standartní rozložení a práce v něm. Právě pro vás je určena výborná grafická nápověda, návod, která je vytvořena na základě verze 2.6.4. Většina z tohoto návodu bude platná i v následujících verzích.

Pokud se chcete naučit prácovat v tomto velice zajímavém programu, navštivte stránky Jaroslava Uhera.

Nápověda ke GIMPu v grafické podobě

GNU/Linux s knihou

2009-02-07T17:18:00.015+01:00

V Průvodci Linuxem jste se seznámili s obecnými vlastnostmi a možnostmi operačních systémů Linux. Zjistili jste, že operačních systémů na základě Linuxu existuje velké množství. Pokud jste se rozhodli nainstalovat distribuci Ubuntu nebo Mandriva, určitě některé potěší existence knih, popisující podrobně dané distribuce.

Ubuntu 9.10 CZ - Praktická příručka uživatele Linuxu
Ubuntu je v současné době určitě nejpopulárnější linuxovou distribucí a kniha popisuje nejnovější verzi distribuce, tedy Ubuntu 9.10 Karmic Koala. Příručka obsahuje DVD se samotným operačním systémem a DVD se softwarem.

Mandriva Linux 2010 CZ
I Mandriva Linux je jednou z nejznámějších a nejpoužívanějších distribucí GNU/Linuxu. Tato kniha se taktéž zaměřuje na nejnovější verzi, tedy verzi 2010Kniha obsahuje také DVD s operačním systémem a DVD se spoustou softwaru.

openMagazin -> ZDARMA

2009-02-04T13:11:00.012+01:00

Magazín s nejlepšími články měsíce z LINUXEXPRES.cz a OPENOFFICE.cz v PDF -> ZDARMA.

STAHUJTE MAGAZIN ZE STRÁNEK LINUXEXPRES.cz

Dovíte se zajímavosti ze světa GNU/Linuxu, ale i mnoho informací o nejlepším kancelářském balíku OpenOffice.org, který si můžete stáhnout zcela zdarma (open source).

Díky článkům o OpenOffice, může být magazín zajímavý nejenom pro uživatele GNU/Linuxu, ale pro všechny uživatele operačních systémů Windows nebo Mac OS X, kteří používají tento kancelářský balík.

18) Virtualizace OS

2008-10-02T14:57:00.006+02:00

V předcházejících článcích č. 5) Software v OS Linux, č. 11) Instalace software a č.15) WINE - programy pro Windows jsem psal, že instalovat software určený pro Windows v Linuxu není možné kromě možnosti "emulátoru" Wine. Nebyla to tak úplně pravda.

Do linuxových distribucí můžete nainstalovat software, umožňující spouštět operační systémy v Linuxu. Cože, tomu nerozumím? Již v článku 5 jsem se lehce zmínil o možnosti virtualizace celého operačního systému. Jedná se o možnost nainstalovat si v Linuxu program, který umožňuje "do sebe" nainstalovat nebo spustit operační systém. Pomocí tohoto programu pak můžete spustit virtualizovaný operační systém (viz. následující obrázek) jako jakýkoliv jiný program nebo hru. Operačním systémem může být například Windows, se kterým můžete dále pracovat, jako kdyby jste ho nainstalovali na skutečný počítač.

Existuje několik programů pro virtualizaci operačních systému pro Linux (Virtualbox, Qemu, VMware). Určitě nejjednodušším, ale určitě ne špatným virtualizačním nástrojem je Virtualbox (viz. následující obrázek). Pokud není ve Vaší distribuci nainstalovaný žádný virtualizační nástroj hned po instalaci, můžete např. Virtualbox nainstalovat pomocí Správce balíků (viz. článek 11).

Instalace či spuštění operačního systému (téměř jakéhokoliv) do virtualizačního nástroje je možná pomocí ISO obrazu nebo CD/DVD. Spuštění a instalace vypadá úplně stejně jako při klasické instalaci nebo spuštění operačního systému na skutečném PC.

Co byste si měli uvědomit?

Budete před samotnou instalací do virtualizačního nástroje nastavovat velikost disku. Záleží, zda budete chtít používat virtuální operační systém dlouhodobě nebo jen na vyzkoušení. Tudíž zauvažujte, jakou velikost "virtuálního disku" nastavíte.
Budete nastavovat velikost paměti RAM. Pokud budete chtít spustit virtualizovaný operační systém, měla by mít takovou velikost, kterou virtualizovaný systém požaduje i na skutečném PC. Dávejte však pozor, aby paměť přidělená virtualizovanému operačnímu systému nebyla příliš vysoká. Vámi přidělená paměť virtuálnímu operačnímu systému poníží skutečnou velikost paměti RAM skutečnému operačnímu systému. Například pokud používáte "velkou distribuci" Linuxu (viz. článek 6) a chcete virtualizované Windows XP, měli byste mít v ideálním případě, alespoň 1 GB RAM. Pak můžete vyhradit 512 MB RAM virtualizovaným Windows XP a pro Vaši linuxovou distribuci zbyde 512 MB RAM. Pak práce v obou systémech bude dostatečně rychlá.
Další důležitou položkou k nastavení bude výběr samotného operačního systému. Tím myslím, zda budete chtít spouštět nebo instalovat operační systém z CD/DVD nebo ze souboru ISO.
Dále budete moci nastavovat např. síť, zvuk, velikost paměti grafické karty atd.

V těchto virtualizovaných operačních systémech pak můžete pracovat, instalovat, ukládat Vaši práci na virtuální disk, sdílet data se skutečným systémem.

Jistá omezení však tyto virtualizované operační systémy mají. Například práce s externími zařízeními nemusí být ve všech případech umožněna. Práce především s náročnějšími programy nebo hrami nemusí být funkční z důvodu virtuální grafické karty.

Pokud budete chtít odinstalovat virtualizovaný operační systém, jednoduše použijete možnost odstranit, smazat ve virtualizačním nástroji.

17) Efekty vzhledu

2008-10-02T11:19:00.014+02:00

Efekty vzhledu, neboli aplikace Compiz Fusion, která Vám roztančí Vaši distribuci Linuxu. Pro ty co nevědí o čem mluvím, udělají nejlépe, když se podívají na záznamy z youtube, které jsou na dolní části tohoto blogu.

Jedinou zásadní podmínkou pro provozování Compiz Fusion je, v současné době, alespoň výkonově průměrná grafická karta s velikostí paměti 64 MB. Pokud nemáte tušení jak výkonnou grafickou kartu máte, tak to jednoduše vyzkoušejte. Když nebude dostatečná, efekty vzhledu se nespustí nebo pojedou trhaně.

V minulém článku jsem psal o možnostech vzhledu linuxových distribucí. Pro ty co tento článek nečetli, shrnu dvěma slovy jaké jsou možnosti úprav vzhledu Vaší distribuce - téměř neomezené. Ovšem tyto úpravy vzhledu jsou stále jen úpravami, které z Vašeho systému udělají na Vaše oko, pěknou distribuci, ale pouze ve statickém stavu. Compiz Fusion Vám umožní udělat vzhled distribuce atraktivním i při jakémkoliv pohybu. Ať se jedná o vlnící se okna, shoření okna při zavření, nebo jeho odlétnutí po složení programu do vlaštovky :), nebo přepínání ploch (viz. článek 16 - aplet) pomocí otočení kostky (viz. následující obrázky), náhledy minimalizovaných oken, náhled všech ploch najednou (viz. následující obrázek), až neskutečné přiblížení místa kolem kurzoru, nejrůznější možnosti náhledů všech spuštěných programů a další a další a další. Možnosti a nastavení jsou opravdu velice rozsáhlé.

Efekty vzhledu mě po instalaci distribuce nefungují? Ano, některé distribuce automaticky nemají aktivovaný Compiz Fusion. Compiz Fusion je pak třeba aktivovat. Každá distribuce má možnost aktivace trochu jinde (ovládací centrum). Takže se musíte porozhlédnou v nastavení vzhledu Vaší distribuce.

Mohu používat Compiz Fusion na distribuci s odlehčeným grafickým prostředím? Samozřejmě, jak jsem uvedl na začátku článku, záleží především na dostatečně výkonné grafické kartě. Pokud máte PC s takovou grafickou kartou, můžete i na starším PC, nebo s distribucí s odlehčeným grafickým prostředím (viz. článek 6) používat Compiz Fusion.

Jak mám spustit ten či onen efekt? Nejdříve je nutné se podívat zda Vámi požadovaný efekt je aktivovaný. Nastavení Compizu Fusion a jeho efektů najdete v jeho manažerovi (viz. následující obrázek). Proto hledejte ve Vaší distribuci možnost Advanced Desktop Effects Settings. Některé distribuce nemají nainstalovaný tento manažer po instalaci, proto je nutné tohoto manažera nainstalovat (viz. článek 11).
V manažerovi Compiz Fusion se podívejte, zda Váš požadovaný efekt je aktivovaný. Pokud ano, v jeho nastavení najdete jakou možností se efekt spustí - klávesová zkratka, tlačítkem myši, kombinací nebo automaticky.

Manažer Compiz Fusion - nastavení efektů vzhledu

Na videích, obrázcích jsem viděl průhledná okna, kde jsou? Jedná se o jinou aplikaci než je Compiz Fusion, ačkoliv je aktivní pouze při spuštěném Compiz Fusion. Touto aplikací je Emerald, který nainstalujete pomocí Správce balíků (viz. článek 11). Pomocí tohoto programu si můžete upravovat vzhled rámu oken, průhlednost, barvu, typ, ale i tlačítka určená pro minimalizaci, maximalizaci, zavření.

Emerald Theme Manager

Na následujícím obrázku vidíte jak může vypadat téměř zcela průhledný rám okna ve spuštěném Compiz Fusion, za pomocí aplikace Emerald.

Než začnete používat Compiz Fusion, chci Vás upozornit na možné problémy při hraní 3D her při spuštěném Compiz Fusion. Jelikož Compiz Fusion využívá práci grafické karty, stejně jako 3D hry, mohou hry "blikat". Doporučuji proto, při hraní 3D hry vypnout efekty vzhledu v nastavení Vaší distribuce.

Upozornění pro Vás, kteří jste četli pouze tento článek a na základě efektů, které jste viděli, chcete nainstalovat Linux. Ne nic neinstalujte! Důrazně doporučuji si přečíst Průvodce Linuxem od začátku. Linux skýtá své výhody, ale i své nevýhody. Instalovat Linux pouze na základě efektů Compiz Fusion, aniž byste s ním měli zkušenosti, není dobrým rozhodnutím. Měli byste mít jiné důvody pro instalaci Linuxu. Compiz Fusion je pouze třešnička na dortu.

16) Vzhled systému

2008-10-01T11:25:00.012+02:00

Nyní si řekneme o možnostech vzhledu distribucí Linuxu. Pokud jste se poohlédli po obrázcích jednotlivých distribucí vyladěných "ku oku svému", pak již máte představu, co vše je možné v Linuxových distribucích upravovat. Zjednodušeně řečeno, je možné upravovat téměř cokoliv.

Hlavním předpokladem "snadnosti" úpravy vzhledu je výběr grafického prostředí (viz. článek 6). Pokud jste si vybrali distribuci z grafickým prostředím GNOME či KDE, pak samotné úpravy budou velice jednoduché. Všechny úpravy budete provádět v průvodcích, pomocí táhnutí myši, pomocí výběru ze seznamu, zkrátka, vše si naklikáte. Pokud vlastníte distribuci s odlehčeným grafickým prostředím, neznamená to, že nemůžete vše upravovat, jen některé pokročilejší úpravy mohou být trochu hůře proveditelné než v GNOME a KDE.

Jak popsat co vše můžete v distribucích Linuxu upravovat, když můžete prakticky cokoliv? Rozdělím tyto možnosti na pět základních bodů.

1. PANELY:

Počet: Ať máte ve vašem grafickém prostředí (distribuci) jeden nebo dva základní panely, vždy si počet panelů můžete změnit, prakticky na jakýkoliv počet. Umístění panelů také záleží na Vás. Počet panelů není omezený na "počet stran Vašeho monitoru" :). Předpokládám, že všichni máme monitory obdelníkového tvaru, tedy čtyři strany. Pokud uznáte za vhodné je možné na každou stranu vložit, prakticky jakýkoliv počet panelů navršených na sebe.

Vzhled: Možné je měnit barvu panelů, možné je nastavit tapetu panelům, nastavit stupeň průhlednosti, stejně tak je možné nastavit šířku panelů.

Vlastnosti: Můžete nastavit automatické skrývání panelů, nebo skrývání panelů pomocí tlačítka (panel se stáhne na jednu ze stran).

Aplety: Aplety jsou drobné aplikace, které si vyberete ze seznamu apletů, do kterého se dostanete kliknutím pravým tlačítkem myši na panel. Díky apletům "panel ožije". Vše co vidíte na panelech jsou aplety. Tyto aplety můžete z jakéhokoliv panelu odstranit, stejně tak je můžete na jakýkoliv panel vložit. Aplety se neomezují na jedno vložení, můžete aplety vložit do více panelů, nebo vícekrát na jeden panel. Jaké existují aplety? Základní nabídka je aplet, tlačítko pro vypnutí je aplet, oblast tray je aplet, oblast kde se zobrazují aktuálně spuštěné program je aplet, hodiny jsou apletem, "oznamovač" počasí je aplet atd.

Na následujícím obrázku vidíte 5 panelů v grafickém prostředí GNOME (Ubuntu 8.04) s nejrůznější velikostí, barvou, průhledností a aplety.

2. PLOCHA:

Jako v jakémkoliv jiném operačním systému, tak i v operačním systému Linux si můžete zvolit vaši tapetu, můžete zvolit i spořič obrazovky. Co však je neobvyklým jevem oproti ostatním operačním systémům, je možnost si zvolit počet ploch. Počet ploch znamená, že pomocí apletu na panelu, zobrazující Vámi stanovený počet ploch se můžete přepínat mezi jednotlivými plochami. Na každé ploše můžete mít spuštěné jiné programy. Na jedné ploše můžete mít spuštěný webový prohlížeč, na druhé ploše spuštěné video, na třetí spuštěný textový dokument apod. Mezi plochami se přepínáte pomocí apletu viz. následující obrázek.

Plocha číslo 2 v distribuci Mandriva 2008

Ikony: Ikony na ploše, stejně tak jako ikony v panelech, nebo ikony v nabídce aplikací je možno v grafickém prostředí GNOME a KDE přesouvat a kopírovat pouze přetáhnutím myši. V odlehčených grafických prostředích, tato možnost většinou není možná. V tomto případě se ikony tvoří kliknutím pravého tlačítka myši na zvolené místo (plocha, panel) a zvolí se možnost tvorby spouštěče (odkazu, zástupce apod.). Jedinou důležitou položkou je položka příkazu, kam se vloží název aplikace (viz. článek 12 - příkazy v terminálu), kterou chcete spouštěčem spustit. Tento způsob funguje i v grafickém prostředí GNOME a KDE. Přetáhnutím spouštěče a zkopírováním se v GNOME a KDE automaticky zkopíruje celý spouštěč, následně je možné i takto vytvořený spouštěč upravit. Máte možnost si pojmenovat a vložit libovolnou ikonku k vašemu spouštěči, stejně tak jako její popis.

Tvorba spouštěče (ikonky) v GNOME.

Aplikace na plochu: V Linuxu existuje spousta různých doplňků na plochu, které můžete využít ke zkrášlení Vaší plochy. Některé aplikace jsou určeny pro konkrétní grafické prostředí (viz. článek 11) např. aplikace Superkaramba pro KDE, ale také existuje spousta programů nezávislých na distribuci jako je alterantiva Superakaramby Conky, nebo drobné "blbůstky" jako jsou v aplikaci Screenlets nebo Google Gadgeds.
Dalšími oblíbenými aplikacemi na plochu jsou docky známé především z Mac OS. Pro Linux existují např. aplikace Cairo-dock, Kiba-dock nebo Avant Window Navigator.

Cairo-dock

3. SPRÁVCE SOUBORŮ:

Někteří z Vás se již jistě porozhlédli po stránkách distribucí, jejich fórech či stránkách věnujících se Linuxu. Možná jste se tak setkali s pojmem Nautilus nebo Konqueror. Právě tyto dva správce souborů najdete především v grafickém prostředí GNOME (Nautilus) a KDE (Konqueror, Dolphin). Na následujícím obrázku vidíte Konqeror z KDE (distribuce PClinuxOS 2007). Stejně jako plocha i tito správci souborů jsou velice dobře upravitelní. Co se týká vlastností postranního panelu, jeho skrytí nebo naopak rozšíření. Pozadí správce souborů je taktéž měnitelné podle Vaší potřeby. Samozřejmě i zde můžete upravovat ikony, ať jejich velikost, rozmístění, jejich popis, tak i můžete si vyměnit samotnou ikonu za jakoukoliv jinou, nebo nastavit ikonu Vaší. Samozřejmostí je možnost nastavení i seznamu.

4. VŠEOBECNÝ VZHLED:

Co myslím všeobecným vzhledem? Jedná se o nastavení tématu pro vaši distribuci. Tedy základní vzhled celého systému. Může to být barva lišt programů, druh lišt nebo jejich barva, typ a velikost písma. Dále to může být typ ikon, typ kurzoru, barva vstupních polí atd.

5. COMPIZ FUSION:

O Compiz Fusion v následujícím článku. Jde o vzhledovou třešničku na linuxovém dortu. Pokud jste nedočkaví, můžete se podívat na dolní část tohoto blogu, kde najdete záznamy z youtube.

15) WINE - programy pro Windows

2008-09-30T13:35:00.013+02:00

Pokud jste četli článek číslo 5 a 11, pak víte, že programy určené pro ms Windows nejsou za "normálních" podmínek instalovatelné v žádném jiném operačním systému než v operačním systému Windows.

Jak jsem Vás již několikrát upozornil před samotnou instalací, je nutné si uvědomit, zda se obejdete bez programů a her určených pro Windows, tedy s instalátorem program.exe. Vždy je lepší používat linuxové programy, než programy spouštěné v "emulátoru" (odborníci odpustí) WINE. Již z předchozích článků a z předchozí věty Vám je jasné, že programy určené pro Windows jsou instalovatelné v operačním systému Linux pod "emulátorem" WINE.

Než se pustíte do instalování programů pro Windows, ještě Vás nabádám, aby jste se poohlédli po linuxové alternativě programu. To, že existuje emulátor však neznamená, že dokáže spustit všechny programy a všechny hry pro Windows. Pesimisticky vzato, z programů bezchybně pracujících pod WINE, to je jen malá část existujích programů pro Windows a u her, to bude ještě horší. U her je to problém absence (nedokonalost) nejnovější verze DirectX.

Jaký program, jaká hra bude pod WINE správně pracovat? Ačkoliv existuje SEZNAM, v kterém najdete zda Váš program, Vaši hru, někdo před Vámi úspěšně nainstaloval, nemusí to vždy znamenat, že v aktuální verzi WINE to bude stejné. Naopak, pokud v seznamu Váš program, Vaší hru nenajdete, nebo bude označena jako nespustitelná, nemusí to nutně znamenat, že v aktuální verzi WINE to bude stejné. Proto je u programů, které nezbytně potřebujete pro svou práci dobré, jednoduše vyzkoušet zda bude funkční.

Jak "emulátor" WINE nainstaluji? Pokud jste si přečetli článek 11, o instalaci software, jistě nebudete mít žádný problém. Pro ty co si zmiňovaný článek nepřečetli napovím, instalaci provádíme pomocí Správce balíků, tedy nejjednodušší variantou instalace programů v Linuxu.

Jak "emulátor" WINE spustím? Ve většině distribucí se Vám v nabídce objeví možnost Wine, v které najdete pouze možnosti nastavení Wine, procházení nainstalovanými programy a odinstlaci nainstalovaných programů (viz. následnující obrázek). Program Wine se jako takový nijak nespouští, program Wine se "automaticky aktivuje" při kliknutí na windows instalátor program.exe. Wine umožní spuštění instalátoru a následně i nainstalované hře, tak jako byste program instalovali, spouštěli v ms Windows.

Kam se instalují nainstalované programy a hry? Pokud jste četli článek číslo 12, jistě budete vědět o čem mluvím, pokud řeknu, že veškerá nastavení včetně nainstalovaných programů a her se ukládají do nastavení "emulátoru" WINE, do skryté složky s názvem .wine, v Domovském adresáři.

Je možné nastavit verzi Windows pro program, který je určen např. pro Windows 98? Ano je to možné, viz. následující obrázek. Jedná se o nastavení WINE, které najdete po instalaci Wine mezi aplikacemi.

Je možné spouštět ve Wine programy určené pro DOS? Ne, programy a hry pro DOS ve Wine "emulátoru" nespustíte. Existují však programy pro emulaci těchto programů a her. Jedním z nejjednodušších je emulátor Dosbox. Instalace Dosboxu je stejná jako u "emulátoru" Wine. Nainstalujete program pomocí Správce balíků (viz. článek 11).

Pokud jste vášnivým hráčem her, existuje "emulátor" windows her Cedega, který vychází z Wine a je určen pouze pro spouštění Windows her v Linuxu. Nevýhodou tohoto programu je, že jako jeden z mála je placený.

Nyní po dvou trochu pesimističtějších tématech, Vás v následujících článcích upozorním na nepřeberné možnosti vzhledu v Linuxu a efekty vzhledu za pomocí programu Compiz Fusion.

14) Kompatibilita Lin. a Win.

2008-09-28T17:59:00.026+02:00

Nyní vás chci upozornit na možné nepříjemnosti mezi kompatibilitou Linuxu a Windows. Je nutné si uvědomit, že ms Windows je absolutně majoritní operační systém. Proto je nutné, pokud vytvoříte dokument v Linuxu, zda uživatel ms Windows bude tento dokument schopný otevřít. Linux a programy v Linuxu, se velice snaží být co nejvíce kompatibilní, avšak z mnoha důvodů kompatibilita nemusí být vždy 100%.

Nepříjemnosti bych rozdělil na dvě části. Na nepříjemnosti, se kterými se můžete setkat vy, v Linuxu a na nepříjemnosti, se kterými se může setkat uživatel ms Winodows.

Nepříjemnost v Linuxu:

Kódování:

Názvy souborů a dokumentů se nezobrazují správně s českými znaky? Tento problém je zapříčiněn kódováním vytvářených dokumentů pouze v operačním systému Windows, kódování windows-1250. Linux používá univerzální moderní typ kódování utf-8 (viz. wikipedie). S kódováním dokumentů vytvořených v Linuxu nebudou problémy ani na Windows.

Řešení: Záleží zda se jedná o názvy dokumentů, pak jednoduše přepsat názvy. Existují i programy, které dokáží hromadně překódovat názvy. Pokud se jedná o špatné zobrazení písma v dokumentech, titulcích apod., pak pouze stačí si nastavit v programu (pokud to neudělá hned při otevření za vás), ve kterém jste otevřeli dokument, kódování na windows-1250. Stejně tak, se můžete setkat s několika webovými stránkami (většinou, ne moc profesionálními), které jsou psány pod kódováním windows-1250, pak stačí v prohlížeči ručně přepnout kódování na toto kódování.
Nemějte obavy, občas se s tímto problémem můžete setkat, ale není to časté. Není to žádný zásadní problém. Pokud již budete pracovat v Linuxu a tvořit dokumenty v Linuxu, nebudete mít s těmito dokumenty žádné problémy, stejně tak nebudou mít problémy s vašimi dokumenty ani v operačním systému ms Windows.

Nepříjemnost ve Windows:

Kancelářské balíky:

Největším a nejpoužívanějším kancelářským balíkem v Linuxu je OpenOffice, což je alternativa k ms Office. Někteří, tento kancelářský balík znají, nebo dokonce používají na Windows, pak následující řádky je nepřekvapí a již jistě vědí na co si mají dát pozor.

Ve většině případů, není problém otevřít dokumenty vytvořené v ms Office v OpenOffice, ale musíte myslet na své kolegy s ms Office, který nedokáže otevřít dokumenty standartně ukládané do otevřeného formátu ( odt, ods, odp, odb). Pokud má kolega v ms Windows OpenOffice (OpenOffice.org), samozřejmě nebude mít žádné problémy. Pokud nemá, pak je nutné na to myslet a uložit dokument ve formátu ms Office, což OpenOffice umožňuje (uložit jako, viz. následující obrázek).

Osobně doporučuji, pokud se jedná o hotový dokument, který již kolega s ms Office nebude upravovat, exportovat do PDF. Tato možnost v OpenOffice existuje. Stačí jedno kliknutí na ikonku PDF (viz. následující obrázek). S dokumenty v PDF nebudou vůbec žádné problémy na žádné operačním systému.

Pokud to nebude možné a bude nutné dokumenty ukládat ve formátu ms Office, pak si přečtěte následující body, kterými vás chci upozornit na schopnost OpenOffice, uložit dokumenty kompatibilní s ms Office.

Pokud se týká kompatibility textových dokumentů (ms Office - Word), nebývá problém. Někdy se může objevit pouze posunuté řádkování.
Pokud se podíváme na dokumenty vytvořené v tabulkových procesorech (ms Office - Excel), nebývá velký problém, pokud nejsou v těchto dokumentech vytvářeny složité struktury, nebo velké množství méně používaných pokročilých funkcí. Pokud jste běžným uživatelem, pravděpodobně na žádný problém nenarazíte, snad jen na jiný vzhled grafů.
Dalším dokumentem, na který chci upozornit, je práce v prezentačním prostředku (ms Office - Powerpoint). Zde platí to co pro tabulkový procesor. Problémy zde velké nebývají, pokud nepoužíváte složité, pokročilé animace. Tyto animace nemusí správně pracovat, nebo některé nebudou funkční vůbec.
Poslední z důležitých částí kancelářského balíku bývá práce s databázemi (ms Office - Access). Kompatibilita mezi databázeni z ms Office a OpenOffice může být u rozsáhlých projektů horší. Může se vám stát, že databázi vytvořenou v ms Office, OpenOffice nebude schopný ani otevřít. Opačně se to nestává.

Toto jsou dvě nepříjemnosti, se kterými se můžete setkat mezi programy a sytémy Linux a Windows. Proto je dobré, si uvědomit, kam a komu dokumenty zasíláte. Zda budou dokumenty ještě upravovány, nebo zda jsou to dokončené dokumenty k prezentaci.

V případě nepřekonatelných problémů s nějakým programem (výsledkem práce programu), který není kompatibilní s programy na druhém operačním systému, čtěte článek o Wine, popř. o Virtualizaci operačního systému.

13) Správa systému

2008-09-27T21:36:00.012+02:00

Tento článek pojmu velice stručně z jednoduchého důvodu. Každá linuxová distribuce má své možnosti nastavení, uzpůsobené pro svou distribuci v rámci grafického prostředí a není možné postihnout všechny rozdíly mezi distribucemi. Zároveň nepředpokládám, že budete mít problémy se orientovat v ovládacích centrech, které distribuce poskytují. Nabídky jsou většinou velice dobře okomentované a srozumitelné.

Některé distribuce obsahují typické ovládací centrum, v kterém najdete nejrůznější možnosti nastavení systému (PClinuxOS, OpenSuse, Mandriva). Například distribuce Ubuntu takové typické ovládací centrum neobsahuje. Veškerá nastavení jsou v hlavní "vysouvací" nabídce v části Systém (viz. článek 6).

Na obrázku vlevo vidíte "vysouvací ovládací centrum" z hlavní nabídky distribuce Ubuntu 8.04. Toto "ovládací centrum" je typické pro grafické prostředí GNOME (viz. článek 6). Podobná "ovládací centra" jsou ve všech distribucích založených na grafickém prostředí GNOME.

Na obrázku vpravo vidíte klasické ovládací centrum distribuce PClinuxOS 2007. Tyto ovládací centra jsou typická především pro grafická prostředí KDE (viz. článek 6), avšak mohou se vyskytnout i v některých jiných grafických prostředích.

Co můžete nastavit? Prakticky je to obdobné jako v ovládacím centru v ms windows. Může to být např. nastavení připojení k internetu, nastavení tiskáren, skenerů, rozlišení obrazovky, nastavení zvuku, jazyka systému, rozložení klávesnice, firewallu, efektů vzhledu (Compiz Fusion), vzhledu obecně, Správce balíků - správa programů (viz. článek 11), bluetooth a další a další.

Chybí vám v nabídce některá z položek? Toto se týká především "vysouvacího ovládacího centra", v které najdete základní a nutná nastavení pro systém. Ty méně potřebná nastavení, v případě vašeho zájmu, je možné doinstalovat (viz. článek 11) jako klasickou aplikaci, která se posléze objeví v nabídce. Může to být aplikace k nastavení firewallu (viz. článek 10) nebo aplikace k nastavení efektů vzhledu (Compiz Fusion).

Jistě vás již nepřekvapí, když zde napíši, že při spuštění klasického ovládacího centra bude po vás požádováno heslo roota (viz. článek 10). V případě "vysouvacího ovládacího centra" po vás bude požadováno, obecně řečeno, v rizikových případech pro systém (např. nastavení připojení k internetu, instalace software, změna jazyka systému, nastavení firewallu a dalších).

12) Správa software

2008-09-25T13:16:00.009+02:00

Z předcházejícího článku už víme jak nainstalovat linuxové programy. Nyní si řekneme co dělat v případě odinstalace, reinstalace, nebo problémů s nainstalovanými programy.

Již víte, že instalace se provádí pomocí programů k tomu určených (viz. článek 11). Víte také, že tyto "programy" umožňují nejen instalaci programů, ale také možnosti jako jsou aktualizace programů, nebo jejich odinstalaci či reinstalaci. Pokud instalujete program, můžou se vám spolu s programy nainstalovat další "prográmky" (závislosti - viz. článek 11) potřebné pro běh systému. To může dělat problémy při odinstalaci programů.

1) Obecně se dá říci, pokud odinstalujete program, který jste nainstalovali sami, nebyl v základní instalaci systému, nehrozí, že byste měli nějaký problém. Program, který chcete odinstalovat, sebou odinstaluje i své závislosti, které byli nainstalované s instalací samotného programu. Pokud se však pokusíte odinstalovat program, který je v základní instalaci distribuce (hned po instalaci), může sebou odinstalovat závislosti, programy důležité pro vzhled, v horším případě i pro funkčnost systému. Samozřejmě není problémem tyto programy zpět nainstalovat, ale může vám to způsobit drobné nepříjemnosti. Osobně doporučuji programy, které jsou v základní instalaci neodinstalovávat. Pokud vám přesto vadí v nabídce aplikací, doporučuji tyto programy pouze "zneviditelnit" (o tom později).

2) Pokud se z nějakého důvodu program chová neočekávaně, problematicky, nespustí se vůbec, budete z operačního systému windows zvyklí program reinstalovat. Ano, i tato možnost je v nabídce těchto správců programů (Synaptic, Adept). V linuxu tato možnost však z 95% nebude potřebná. Tato možnost by vyřešila problém, snad pouze v případě, že instalace programů neproběhla v pořádků, či poškozených závislostí programů.
V případě, že vám program fungoval v pořádku a z neznámého důvodu přestal správně fungovat, je mnohem efektivnější záloha, smazání nastavení. Nyní se ptáte, jaké nastavení mám na mysli. Každá distribuce má své úložné místo pro vaše data (Dokumenty, Obrázky, Fotky, Videa, Hudba), nejčastěji pojmenované jako Dokumenty, Domovská složka apod. Pokud se podíváte do této hlavní složky uživatele a stisknete kombinaci CTRL+H, objeví se vám kromě vašich složek a souborů i složky a soubory začínající tečkou (.vlc - nastavení přehrávače vlc).
K čemu jsou tyto složky a soubory? Tyto složky a soubory jsou vaše osobní nastavení jednotlivých programů, ale i celého grafického prostředí (viz. článek 6).
Co může být tím nastavením? Můžou to být např. záložky webových prohlížečů, které jste si založili, playlisty hudebních a video přehrávačů, emaily poštovních klientů, nastavení účtů messengerů apod. Pokud máte problém, je dobré najít složku odpovídajícího problémového programu, složku si zazálohovat (doporučuji smazat tečku před názvem složky) a zkusit znovu spustit program. Program si automaticky vytvoří svou novou, čistou skrytou složku se základním nastavením. Pravděpodobně bude program fungovat OK. Pokud, nechcete přijít o svá nastavení například, ty které jsem výše uvedl, podívejte se do vámi zálohované složky, v které kromě nesrozumitelných konfiguračních souborů najdete i vámi požadované nastavení, které stačí nakopírovat zpět do nově vytvořené skryté složky. Po znovuspuštění bude program obsahovat i vaše nastavení, které jste zkopírovali zpět.

Na obrázku vlevo vidíte Domovskou složku z Ubuntu 8.04 v běžném zobrazení. Vpravo vidíte stejnou složku v rozšířeném zobrazení. V zobrazení se skrytými složkami.

Nemažte bezmyšlenkovitě skryté složky. Smažte vždy jen konkrétní složku, konkrétního problémového programu. Především smazáním konfiguračních skrytých souborů, které se také zobrazí, se můžou vyskytnout problémy s přihlášením. Jsou řešitelné, ale je zbytečné jedním bezmyšlenkovitým smazáním souboru si dělat další problémy.

3) Další možností programů pro správu programů je aktualizace. Aktualizace se vám ve "správcích programů" (Synaptic, Adept) zobrazí změněnou ikonkou u programu, či je možné si vyfiltrovat programy k aktualizaci a ty stejným způsobem, jako je instalace programů, zaktualizovat. Většina "velkých distribucí" má aktualizaci systému řešenou automatickou kontrolou. V případě nalezení některé aktualizace, zobrazí se upozornění na vaší ploše (v tray oblasti).

4) V těchto programech pro správu programů, najdete další možnosti nastavení programů a možnosti filtrace programů podle nejrůznějších parametrů. To už jistě sami projdete a zjistíte možnosti vašeho programu pro správu programů.

Program se nespustí po instalaci, nebo se nepodařilo vyřešit problém pomocí předcházejících možností? Existuje varianta, jak zjistit proč program nepracuje správně. Jde o použítí obávaného začátečníky, ale velice užitečného programu zvaný Terminál, Konsole, Xterm, Sterm apod. Jelikož jste začátečníci, nebudu vás tady zahlcovat spousty, vám nesrozumitelných příkazů. Uvedu jen Terminál jako jednoduchou pomůcku jak zjistit, proč program správně nepracuje. Na následujích dvou obrázcích vidíte dva z "terminálů".

Na obrázku vlevo vidíte "terminál" (Bash) z distribuce OpenSuse 11, kde jsem použil příkaz amarok, který otevřel hudební přehrávač Amarok. Jelikož je program funkční bez chyb, neukázala se pod příkazem v "terminálu" žádná chyba.

Na obrázku vpravo vidíte Terminál z distribuce Ubuntu 8.04, kde jsem použil příkaz gimp, který otevřel grafický editor Gimp. Stejně jako v předcházejícím případě, program Gimp funguje bez chyb, v terminálu se nezobrazila žádná chybová hláška. Jistě jste si již všimli, že před příkazem gimp, jsem použil příkaz bluesfish. Tento příkaz spustil html editor Bluefish, který jsem před zadáním příkazu gimp zavřel. Stejně jako Gimp i program Bluefish fungoval bez chyb.

Jaký příkaz mám zadat? Většina jednoslovných názvů programů slouží i jako příkaz, kterým je možné spustit program z terminálu (viz. amarok, gimp, bluefish). Pokud si nejste jistí správností příkazu, není nic jednoduššího, než se podívat do správce balíků (Synaptic, Adept, Yast atd.) a nechat si vyhledat nainstalovaný program. Název, který je uveden ve správci balíků, můžete použít jako příkaz do terminálu. V případě, že zadáte špatný název, nic se nestane.

K čemu mi bude chybový výpis? Muže vás přiblížit k řešení problému. Např. nainstalujete program, který pro svůj běh potřebuje nainstalovanou javu určité verze. Nebudete mít nainstalovanou javu a pokusíte se program spustit. Program se nespustí. Zadáte příkaz (název) programu do terminálu, který vypíše, že programu chybí např. sun-java6-jre. sun-java6-jre je název jedné z verzí javy, kterou si pod tímto názvem můžete ve správci balíků vyhledat a nainstalovat. Tímto máte problém vyřešený.
Pokud bude výpis složitější, je možné chybovou hlášku vložit do vyhledávačů, který vás jistě nasměruje na řešení vašeho problému. V případě, že vám nepomůžou ani vyhledané stránky, jistě vám kolegové s fór vaší distribuce po předložení chybové hlášky poradí co máte udělat.

Pokud vám správce balíků vypíše nějakou hlášku, nebojte se ji přečíst. Ve většině případů vám píše i řešení problémů. Může se jednat např. o problém po zavření Synapticu při instalaci a tedy nedokončené instalace, případně porušené závisloti.

11) Instalace software

2008-09-23T13:41:00.006+02:00

Nyní se dostáváme k samotné instalaci software v linuxu. Pokud ještě nemáte nastavené připojení k internetu (viz. článek 4) pak tak učiňte.

Ve většině linuxových distribucí máte v zásadě dvě možnosti instalace software.

Pomocí programů k tomu určených (Synaptic, Adept, Yast a další)
Vlastními silami si stáhnout program z internetu

Pokud to není nutné, používejte první metodu.

Než se pustíte do bezhlavého hledání a instalací software, uvědomte si jakou linuxovou distribuci používáte. Jedná se především o grafické prostředí (viz. článek 6) GNOME a KDE. Tyto dvě prostředí mají několik "svých" typických programů, které je samozřejmě možné nainstalovat do druhého grafického prostředí, ale "krom jiného", vzhled software v druhém grafickém prostředí nebude příliš zapadat. Jedná se především o ekvivalenty software, jakou jsou např. messengery Pidgin (GNOME) a Kopete (KDE), vypalovací software Brasero (GNOME) a K3B (KDE) či hudební přehrávače Rhythmbox (GNOME) a Amarok (KDE). Osobně nedoporučuji používat software vyvíjený pro jedno z grafických prostředí v druhém.
Jak poznáte, který software je určen pro to, či ono grafické prostředí? Pokud použijete instalaci prvního typu, pak bude při označení ve správci balíků (Synaptic, Adept, Yast) zobrazen popis aplikace. Uvidíte v popisu, zda je aplikace vyvíjena pro konkrétní grafické prostředí, nebo zda je "neutrální". V případě software na stránkách webu, bude popsáno, zda je program vyvíjen pro konkrétní grafické prostředí.
Pokud používáte nějaké odlehčené grafické prostředí, záleží víceméně na vás jaký program použijete.

1) Instalace Software pomocí programů k tomu určených (Synaptic, Adept, Yast v OpenSuse), neboli Správce balíků.

Instalace pomocí těchto programů je nejjednodušší instalace software v linuxu. Než si spustíte program, upozorňuji vás na nutnost, mít spuštěný vždy jen jeden program k instalaci programů. Nesmíte mít spuštěno více instalací, lépe řečeno, nebude to umožněno. Na následujícím obrázku vidíte jeden z programů určených k instalaci programů s názvem Synaptic (správce balíků Synaptic). V těchto programech se vám zobrazí seznam nainstalovatelných software. Vám stačí vyhledat si požadovaný software, zaškrtnou a nechat nainstalovat.
Co se potom stane? Tyto programy stáhnou vámi požadovaný software z internetu (z repozitáře - úložiště). Hned poté začne automatická instalace. Může se vám stát, že při potvrzení vámi požadovaného software k instalaci, se zobrazí upozornění, že kromě vámi zvoleného software bude nainstalováno i několik dalších "prográmků". Tím se neznepokojujte, jedná se o tzv. závislosti, které jsou potřebné pro běh vámi požadovaného software.

Program Správce balíků Synaptic

Programy jako Synaptic, Adept či Yast v OpenSuse, jsou pokročilými aplikacemi, umožňující kromě instalace, i odinstalaci či reinstalaci software. Dávejte však velký pozor, pokud něco budete chtít odinstalovat. Tyto programy vám nezobrazují jen nainstalovaný software, který si poté můžete spouštět jako běžnou aplikaci, ale obsahuje kompletní nainstalovaný software, dohromady dávající celý operační systém linux. Teoreticky si pomocí těchto programů můžete "odinstalovat linux".
Proto je u těchto programů nutné, před spuštěním zadat heslo roota (viz. článek 10).

Odkud se software stahuje? Jedná se o již zmiňované repozitáře, zdroje. Pokud to přirovnáme, jde o úložiště programů, jako jsou např. servery stahuj.cz, instaluj.cz pro windows. Jedná se o úložiště, kam je vkládán ověřený, bezpečný software, včetně všech částí linuxové distribuce. Počet software se pohybuje v tisících. Repozitáře obsahují veškerý software od programů pro kancelářskou práci, přes grafické editory až po linuxové hry.

Nenašli jste požadovaný software v repozitářích? Pak je možné, u některých distribucí přidat repozitáře třetích stran. Jedná se o zdroj software, který nemusí být prověřen. Hledejte informace o repozitářích třetích stran na stránkách vaší distribuce. Po přidání repozitáře se vám nový software přidá do "programů pro instalaci" (Synaptic, Adept, atd.).

Pokud budete instalovat software pouze z repozitářů, získáváte tím jednu podstatnou výhodu. Bezpečnost prověřeného software. Další výhodou je, automatická aktualizovatelnost kompletního operačního systému linux, včetně veškerého nainstalovaného software. Váš systém bude aktualizován se "vším všudy".

2) Vlastními silami si stáhnout program z internetu

Druhou možností jak instalovat software je stáhnout si program z webových stránek na internetu. Toto má však oproti první možnosti několik podstatných nevýhod.

Kromě balíčků určených pro danou distribuci (program.deb, program.rpm), obtížnější instalace
Program není automaticky aktualizován
Určité bezpečnostní riziko

Pokud se podíváme na "soubory", kterými můžeme nainstalovat software v linuxu, musíme je rozdělit na "soubory" s koncovkami:

rpm a deb
sh, bin, run
tar.gz a tar.bz2

Nyní je důležité ujasnit si, jakou distribuci používáme s hlediska balíčkovacího systému. Distribuce můžeme rozdělit na dvě velké skupiny.

Debianovské distribuce vycházející z distribuce Debian (Ubuntu, Linux Mint, Dreamlinux, Freespire a další) používající k instalaci (používájí je i programy pro instalaci z bodu 1) program.deb.
Distribuce založené na RPM balíčkovacím systému (OpenSuse, PClinuxOS, Mandriva a další) používající k instalaci (používájí je i programy pro instalaci z bodu 1) program.rpm.

V případě Debianovských distribucí je instalace staženého programu.deb jednoduchá. Postačí poklikání na tento soubor, který se následně nainstaluje. Toto je však jediná jednoduchá varianta.

V případě RPM distribucí, situace je obdobná jako v případě debianovských distribucí. Pokud naleznete rpm balíček pro danou distribuci, instalace by měla proběhnout pouze za pomocí poklikání na daný balíček.

Další dvě skupiny s koncovkami sh,bin, run a tar.gz, tar.bz2 prakticky, nebo spíše je doporučena, alespoň základní znalost terminálu (o tom později).

Pokud nejste nuceni instalovat software staženého z webu, doporučuji instalovat prvním způsobem, které má své velké výhody a pro svou jednoduchost, není důvod tuto variantu nevyužít. Pokud již budete nuceni, nemějte strach, ani použití terminálu (příkazů), není žádným obtížným kouskem, avšak vyžaduje základní znalosti práce v terminálu. Na stránkách (fórech) distribucí najdete návody, jak konkrétní "balíčky" nainstalovat, ale začátečníkům doporučuji se těmto metodám instalace vyhnout.

Instalace programů určených pro windows?

Pokud jste nenašli žádnou linuxovou alternativu, existuje "emulátor" wine, který umožňuje nainstalovat a používat některé windows programy a hry. Wine nainstalujte pomocí metody 1) a poté budete mít možnost nainstalovat program poklepáním na program.exe. Spustí se klasický instalátor.
Upozorňuji vás na to, že ne všechny programy a zdaleka ne všechny hry je možné takto nainstalovat a spustit (seznam programů a her ve wine). Využijte wine jako poslední možnost.

Příště si řekneme jak spravovat a opravovat nainstalovaný software.

10) Zabezpečení Linuxu

2008-09-21T18:52:00.002+02:00

Nyní máte operační systém linux nainstalovaný a teď začíná pravá zábava.

1) Především, vás uživatele windows možná překvapilo, že se vám po instalaci objevil přihlašovací dialog, který požaduje uživatelské jméno a heslo. Doufám, že jste ho nezapoměli. Některým z Vás toto může nevyhovovat. Osobně doporučuji přihlašovací dialog nechat aktivovaný. Z předchozí věty jste jistě již pochopili, že je možné tuto položku přeskočit a po spuštění počítače se dostat do systému bez přihlášení. Tuto možnost bude možné v běžných "velkých distribucích" naklikat. U každé distribuce to bude trochu jinde, takže hledejte.
Pokud vás na počítači pracuje více, je možné si zřídit více účtů, tedy budete mít každá osoba svoje přihlašovací údaje z heslem a oddělené datové úložiště. Každý budete mít své vlastní "Dokumenty" a data. "Dokumenty" ostatních uživatelů neuvidíte. Pak je dobré si přihlašovací dialog nechat aktivovaný.
Může být více důvodů, proč mít aktivovaný přihlašovací dialog, ale jsou to ve většině případů důvody týkající se případných problémů při startování systémů. To sem však nyní ještě nepatří.

Přihlašovací dialog na Live CD z distribuce PClinuxOS 2007.

2) Uživatelé operačního systému windows jsou jistě nyní již jak na trní, rychle nainstalovat firewall, antivir, antispyware apod. softwarové utilitky, bez kterých na vašem windows nemůžete dlouhodobě přežít. Buďte v klidu, nic z výše uvedeného (pokud pracujete na pc, který nepředává data os windows ) nemusíte instalovat. Systém sám o sobě, především po instalaci je velice bezpečný. Jediný běžně používaný software, trochu přirovnatelný ke stejnému software z os windows je firewall. Ten doporučuji nainstalovat, pokud již nainstalovaný není. Co se týče antivirů, "antisoftwarů", které používají rezidentní ochranu a dalších nejrůznějších čistících utilitek, ty v linuxu nenajdete. Existuje pár antivirů, které jsou určeny především pro kontrolu windows a dat posílaných do windows. Linuxu samotnému škodlivý software pro windows neuškodí. Existuje mnoho debat, kolik virů a podobného škodlivého software existuje na linux. Obecně se má zato, že prakticky neexistuje široce rozšiřitelný škodlivý software. Důvodů je mnoho a nejen malá rozšířenost linuxu (viz. článek a článek2).

Ještě se vrátím k jedinému běžně se používanému obrannému software v linuxu, kterým je firewall (např. GUFW - doporučený pro Ubuntu, jednoduchý firestarter viz. následující obrázek, nebo již "zabudované" aplikace firewallu v ovládacích centrech distribuce). Pokud distribuce nedisponuje již předinstalovanou aplikací k nastavení firewallu, nainstalujte firewall (aplikaci), který sám o sobě vlastně žádným firewallem ani není, je to jen nadstavba (GUI) skutečného firewallu, který je již v linuxu "zabudován". Typickou otázkou začátečníků nainstalujících si tuto firewallovou utilitku je:
Proč se mě v tray (místo na liště, kde se zobrazují aktivní skryté programy) nezobrazuje aktivní firewall?
Nezobrazuje, jelikož utilitka jednou nastaví firewall (projde se průvodce), tím aktivuje firewall a veškeré nastavování a otravování od firewallu končí. Po tomto vašem bezpečnostním zásahu končí vaše komunikace s bezpečnostním softwarem v operačním systému linux.

3) Další významnou bezpečnostní složkou v linuxu je oddělená část systému od uživatele. Oddělena je pomocí správcovského hesla, které jste zadávali při instalaci. To znamená, že při správě systému musíte zadat své správcovské heslo (budete vyzvání k zadání hesla např. jako na následujícím obrázku) a přepnout se tak do tzv. superuživatele či roota.

Co vše je pod rootem?

Vše co není ve vašem domovském adresáři (vaše data). Nemůžete nic mazat, upravovat jako běžný uživatel.
Instalace a nastavení software
Nastavení internetu (sítí)
Firewall
Nastavení ostatního hardware
a další položky, netýkající se následujících částí, které může spravovat uživatel

Co může běžný uživatel (bez hesla roota)?

Spouštět již nainstalované programy a ukládat jejich práci
Vytvářet, kopírovat, mazat dokumenty ve vašem domovském adresáři
Upravovat vzhled vašeho operačního systému
Upravovat další věci (nastavení klávesnice, rozlišení obrazovky apod.) - podle distribuce.

Někteří si nyní možná říkají proč každou chvíli zadávat superuživatelské heslo? Pro začátečníka, který začíná s operačním systémem linux je to varování, že se dostává do místa, aktivity, díky které může změnit, poškodit systém pokud neví co dělá. Pro pokročilé, tedy uživatele, kteří již mají systém nastaven a upraven podle svých představ, pak zadávání hesla roota, je otázkou maximálně při aktualizaci systému jednou za několik dní.

Shrnutí:

Přihlašovací dialog ponechat aktivovaný
Z bezpečnostního software nainstalovat "firewall"
Respektovat oddělenost roota od běžného uživatele

Nyní máte základní přehled tří nejdůležitějších bezpečnostních položek, které na vás v linuxu číhají a brání váš systém před poškozením.

V dalším článku bude následovat instalace samotného software (např. firewallu).

9) Poinstalační úpravy

2008-09-21T16:48:00.000+02:00

Než se začneme věnovat zabezpečení linuxových distribucí a instalaci software, ještě si krátce povíme, co bude potřebné vykonat po instalaci vaší distribuce, aby jste mohli začít plně pracovat s vaším linuxem. Bude nutné projít následující body.

Nastavení připojení k internetu
Instalace ovladačů grafické karty popř. wifi
Instalace obranného software
Nastavení zařízení pro tisk a skenování
Nastavení ostatních zařízení
Instalace kodeků
Doinstalování vámi požadovaného software, který není nainstalován hned po instalaci distribuce
Úprava vzhledu a nastavení Compiz Fusion

Je pravděpodobné, že nebudete muset procházet všechny výše zmiňované body, jelikož velice záleží na vybrané distribuci a vašem hardwaru a zvoleném software.

Nastavení připojení k internetu velice záleží na vašem typu připojení (viz. článek 4).

U instalace ovladačů záleží na vaší grafické kartě a verze distribuce. U některých distribucí je vám nabídnuta po prvním spuštění systému instalace ovladačů gr. karty. U jiných je nutné vyhledat ovladače v repozitářích, zdrojích (Synapticu, Adeptu - o tom později) (viz. článek 4).

Instalace obranného software v linuxu funguje trochu jinak, především oproti os windows, mnohem snadněji a přesto je bezpečnost os linux mnohem vyšší. Prakticky se jedná jen o instalaci "firewallu" (o tom hned v následujícím článku).

Zařízení pro tisk a skenování je nutné po instalaci vyhledat a nastavit. Většina distribucí má sekci pro správu zařízení s položkou TISK. Tam si vyhledáte a potvrdíte vaše zařízení. Ke skenování slouží program XSane (bývá nainstalován hned po instalaci - o tom později).

Ostatní zařízení nastavujete podle toho o co se jedná :) . Obecně se dá říci, pokud zařízení funguje, hned po připojení máte po problémech (např. web kamery, game pady atd.). Pokud zařízení nefunguje ihned po připojení, můžete mít problémy. V tomto případě můžete vyzkoušet restart, aby jste vyzkoušeli zda jádro linuxu obsahuje ovladače pro váš hardware. Aby se ovladače z jádra linuxu nahráli.

U některých distribucí bude třeba nainstalovat kodeky (některé distribuce již kodeky obsahují). Některé přehrávače již obsahují vlastní (interní) kodeky, pak není nutná doinstalace žádných externích kodeků. Některé přehrávače neobsahující kodeky, avšak nabídnou při prvním spuštění automatické vyhledání a instalaci kodeků. Další možností je doinstalace externích kodeků.

Jak jste si již jistě všimli, hned po instalaci na vás číhá základní balíček software, s kterým již můžete začít pracovat. Většinou se jedná o jeden druh software z každé sekce (grafika, kancelář, internet, video, hudba), který však nemusí zcela vyhovovat každému. Pak můžete začít vyhledávat software v repozitářích (Synaptic, Adept).

Úprava vzhledu vašich distribucí je možná prakticky "totálně". Distribuce linuxu umožňují obrovskou variabilitu své úpravy vzhledu. Pokud máte dostatečně výkonnou grafickou kartu, můžete spustit Compiz Fusion (efekty vzhledu), se kterými můžete váš systém "roztančit" (o tom později - viz. záznamy z Youtube na spodní straně blogu).

8) Instalujeme linuxovou distribuci

2008-09-19T13:52:00.000+02:00

Tak, a je to tu, den D nadešel.

Pokud budete instalovat linux jako dualboot, tedy budete chtít mít nainstalováno více operačních systémů (pravděpodobně windows a linux), možná vám vrtá hlavou, jak si vyberete operační systém. Odpověď je jednoduchá. Po spuštění počítače vám naběhne úvodní obrazovka operačního systému linux (GRUB), ve kterém se vám zobrazí možnost spouštění vašich nainstalovaných operačních systémů. Na následujícím obrázku vidíte základní vzhled Grubu distribuce Ubuntu 8.04. Při případném problému spuštění vašeho současného systému, nebo v případě, že se v nabídce nezobrazí, není velkým problémem tuto položku do seznamu zahrnout (viz. otázky na fórech vašich distribucí).

Nejdříve vám připomenu pár drobností, o kterých jsem psal v minulých článcích.

Víme co je Linux?
Rozmysleli jsme si co používáme nyní za free software na současném operačním systému a budeme schopni si zvyknout na linuxovou alternativu?
Používáme "profi" software, hru a budeme schopni se s ní rozloučit (pravděpodobně) a najít náhradu?
Vyzkoušeli jsme náš hardware z Live CD, popř. jsme se porozhlédli po internetu, zda náš hardware bude bezproblémový?
Připravili jsme si zálohu důležitých dat?
Defragmetnovali, popř. reinstalovali náš současný sytém v případě dualbootu?
Chceme vyzkoušet a učit se novému operačnímu systému Linux?

Pokud na všechny otázky zněla odpověď ano, tak se můžeme pustit do samotné instalace. Nyní záleží jaké medium jste si stáhli. Zda jde o instalační médium, nebo Live CD. V případě instalačního média, po nabootování začneme hned s instalací a přeskočíme tím startování celého systému z CD,DVD. V případě Live cd, necháme cd nabootovat, nastartovat systém z cd a ve většině případů po zobrazení grafického režimu uvidíme na ploše ikonku s nápisem Install (viz. následující obrázek z distribuce Mandriva 2008). Na instalační ikonku klikneme a začíná samotná instalace systému z Live cd.

Snad kromě minimalistických distribucí jsou průvodci instalací opravdu jednoduchý a přehledný. Nemáte se téměř čeho bát. Nejdůležitější část nastává při výběru, popř. rozdělování disku.

U některých distribucí (např. OpenSuse) máte na začátku instalace možnost výběru grafického prostředí (viz. článek 6). Je jen na vás, které si vyberete. Moje doporučení je takové, vybrat si vždy základní, přednastavené grafické prostředí (předpoklad, že vývojáři distribuce se věnují především "svému oblíbenému" grafickému prostředí).

Následné kroky v instalaci distribuce se mohou v jednotlivých distribucích lišit. V některých distribucích nejdříve zadáváte své uživatelské údaje a v jiných se nejdříve instaluje systém a až posléze se zadávají údaje o vašich požadovaných nastaveních.

Základní nastavení:

Do těchto základních nastavení bych zařadil výběr země, jazyka, typ rozložení klávesnice (běžné české rozložení se nazývá QWERTZ, ve většině případů při nastavení českého jazyka je tato volba přednastavena), dále to může být nastavení středoevropského času.

Další důležitější volbou jsou nastavení jména uživatele a hesla uživatele popř. superuživatele (o tom v dalších článcích). Každopádně, ač se vám, především uživatelům windows, nemusí zdát jméno a heslo v operačním systému důležité (ve windows to tak bohužel bývá), v linuxu to je zcela naopak. Bez těchto položek, se v linuxových distribucích při správě systému neobejdete. Sami uvidíte, že to má své významné bezpečnostní opodstatnění. Takže, nezapomenout, ne ne ne!

Nejdůležitější nastavení:

V každé instalaci jakéhokoliv operačního systému je nejdůležitější část při výběru disku, rozdělení disku, formát disku (smazání všeho co je na disku) a následná instalace.
Až se dostanete do fáze, kdy po vás bude chtít systém vybrat disk, rozdělit disk, vždy velice pečlivě čtěte co po vás průvodce chce. Jedná se o fázi, kdy si můžete např. omylem vybrat disk, kde již máte nainstalovaný jiný operační systém a tím si ho smazat. Pokud si nejste jistí co po vás zrovna systém chce, raději instalaci odložte a najděte si potřebné informace. To platí především pro vás, kteří budete chtít instalovat linux, jako dualboot. Pokud jste rozhodnuti pro instalaci linuxu jako jediného systému, pak se vás to "příliš" netýká.

Možnosti rozdělení disku (disky):
Prakticky všechny "větší" distribuce linuxu mají při výběru, rozdělování disku před samotnou instalaci možnost, která za vás disk rozdělí (průvodce rozdělením disku, asistované rozdělení apod.), či možnost rozdělení "vlastními silami".

Jednoduchá varianta:

Pokud zvolíte, aby linuxová distribuce rozdělila disk za vás, pak je pouze nutné si vybrat disk, na který se distribuce nainstaluje.
Pokud chcete instalovat na disk, kde máte již nainstalovaný jiný operační systém, pak je nutné vybrat volnou část disku (viz. článek 7).
Pokud máte jiný operační systém na celém disku, pak bude nutné pomocí průvodce zmenšit velikost disku. Upozorňuji, že nesmíte přehnat zmenšování disku. Např. z 200 GB velkého disku, kde máte jiný operační systém nainstalovaný se zaplněním např. 60 GB, nezmenšovat na 61 GB. Nechte významnější rezervu např. zmenšete na 100 GB. Zmenšit disk můžete samozřejmě ještě před instalací pomocí specializovaných software (např. gparted , nezapomeňte defragmentovat před zmenšováním).

Složitější varianta:

Pokročilejší rozdělení disku, je rozdělení disku bez průvodce. Tím získáte jednu z mou oblíbených výhod, které neumožňuje rozdělení disku pomocí "průvodce rozdělením disku".

Nyní trocha teorie:

Disk či část disku, kam instalujete linux, se pomocí průvodce rozdělením disku automaticky rozdělí na dvě části. Jedná se o jednu menší část (bývá velká kolem 1 GB) nazývaná jako SWAP. Swap nahrazuje paměť RAM.
Zbytek disku je nejběžněji naformátován na linuxový formát EXT3 (windows format je NTFS) s označením / , kam se nainstaluje systém. Na tuto část se kromě systému také ukládají vaše vytvořená data (dokumenty, obrázky, hudba, filmy atd.). Pokud však chcete, aby se data ukládala odděleně (na jinou část disku, jiný disk), pak je možné vytvořit kromě části disku se swapem a ext3 s označením / pro systém, vytvořit také další část ext3 s označením /home , kam se budou ukládat vaše data (dokumenty, obrázky, hudba, filmy).
Co to bude znamenat? Pokud to přirovnáme k operačnímu systému windows, pak je to jako kdyby jste veškerá data v položce "Sdilené dokumenty nebo Dokumenty" měli zcela na jiném disku, ačkoliv to na první pohled vůbec nepoznáte. Toto má samozřejmě velký význam při případných problémem. Data zůstávají nedotknuta v části disku (na disku) označeném jako /home, na které nemá vliv případný problém v systému.Umožňuje reinstalaci systému aniž by se data smazala (v tom případě, pokud si nevyžádáte formát této části disku při rozdělování disku). Tato část má i další méně významné výhody, o kterých budu mluvit až později.

Pokud si troufáte na pokročilé (ruční, vlastní) rozdělení disku, pak je ideální rozdělit disk (volnou část disku) na tři části. Jak jsem uvedl výše, stačí i dvě, ale osobně preferuji rozdělení s částí /home.
Optimální je tedy rozdělení disku na tři části. Všechny tyto parametry vám při výběru vlastního rozdělení disku budou nabídnuta a sami si tyto parametry naklikáte.

První část disku pro systém s označením / , formátem disku na EXT3 a velikostí disku mezi 8-15 GB
Druhou část zvolíme pro "náhradní RAM" s označením SWAP , formát je automaticky SWAP s velikostí cca 1 - 2 GB (přibližně dvojnásobek vaší paměti RAM)
Třetí část disku pro vaše data s označením /HOME , formátem disku na EXT3 , velikost disku => zbytek
Někteří uživatelé linuxu si také vytvářejí čtvrtou část, kterou formátují na FAT32 - umožňuje bezproblémové sdílení dat mezi windows a linuxem - v linuxu se pak označí jako disk.

Pokud máte windows na disku (jiném disku) bude označen jako media, s tím nic nedělejte.

Na obrázku níže vidíte program gparted, na kterém je znázorněno moje rozdělení disku (pouze linux). V části sda1 je nainstalovaný systém (při instalaci se označuje /), sda2 je swap a sda3 je část pro data (při instalaci se označuje /home).

Souhrn, jak rozdělit disk:

1) instalovat linux jako samotný operační systém. V tomto případě záleží kolik máte na pc disků (hdd).

Jeden - Zvolte váš jediný disk

Více - S asistovaným rozdělením - zvažte velikost disku, na který bude systém nainstalován, ostatní disky budou v linuxu zobrazeny jako disky :). Pokud zvolíte vlastní rozdělení disku, je možné si nastavit /home, jako celý disk. Tedy můžete mít systém se swapen nainstalovaný na jednom disku a /home na jiném disku. Musíte zvážit velikosti a počet disků.

2) Instalovat linux na jiný disk, než je váš současný operační systém. V tomto případě se můžete řídit radami z bodu 1). Pouze si musíte dát pozor, aby jste při výběru disku, nevybrali disk s jiným operačním systémem.

3) Instalovat linux na disk společně s jiným operačním systémem. Pokud jste již reinstalovali váš současný operační systém a vyhradili volné místo pro linux, nebo jste již zmenšili disk před samotnou instalací (specializovaným softwarem), pak se vám volné místo zobrazí jako volný disk a tuto část zvolíte. V případě, že jste žádné místo neuvolnili, pouze jste defragmentovali, systém vám nabídne možnosti pro uvolnění části disku pro linux. Pokud, chcete využít vlastního rozdělení, doporučuji si uvolnit místo před instalací (reinstalací současného systému, úpravou pomocí specializovaného software).

Po instalaci budete vyzváni k restartu počítače a k vyjmutí CD, DVD. Po restartu by vám měl začít (po GRUBu) nabíhat váš nový operační systém.

Dostanu se v případě dualboot do operačního systému Windows z Linuxu? Ano, dostanete a můžete dělat co chcete. Jedná se o utilitku ntfs-3G, která je již součástí distribucí linuxu a umožňuje práci na win NTFS discích. V Linuxu se vám zobrazí jako běžný disk.

Dostanu se v případě dualbootu z operačního systému Windows do Linuxu? Ne, musíte nainstalovat free utilitku pro "zviditelnění" linuxového formátu EXT3, EXT2 apod. Až poté uvidíte disk s Linuxem.

Zde máte podrobnější návod na instalaci některých distribucí linuxu:
Ubuntu, Mandriva, OpenSuse, PClinuxOS

V dalších příspěvcích se zaměříme na instalaci software a zabezpečení systému.

7) Předinstalační příprava

2008-09-18T11:39:00.000+02:00

Tak jsme si vybrali jednu z distribucí linuxu a teď ji stáhneme. jistě jste se již porozhlédli po domovských stránkách vaší distribuce a našli sekci download. Nyní záleží, kterou distribuci jste si vybrali a jaké nabízí možnosti verze ke stažení a v jaké úpravě. Zde popíšu varianty, se kterými se můžete setkat, samozřejmě všechny varianty nemusí být u každé distribuce.

Médium distribuce:

Live CD, DVD - medium s možností bootování do distribuce (linux na zkoušku viz. článek 4)
Instalační CD, DVD - medium pouze s možností instalace

Pokud chcete instalovat linuxovou distribuci na pc s připojením k internetu, je bezdůvodné využít DVD. To pouze v případě, že připojení k internetu máte velice pomalé či máte přísné datové omezení (v současné době už snad není žádný poskytoval, u kterého by byl problém stahování dat v řádech MB vyjímečně desítek MB).

Pokud chcete instalovat linuxovou distribuci na pc bez internetu, pak jedině použít DVD - možná instalace software z DVD (viz. článek 4).

Verze distribuce:

Některé distribuce vám nabídnou verzi distribuce na 32 bit nebo 64bit procesor. Pokud nemáte tušení jaký typ máte vy, nic nezkazíte výběrem 32 bit (opačně to nepůjde ). Můžete to zjistit např. i verzí windows, které vlastníte. Také rozděluje svůj operační systém na 32bit a 64bit. Pokud vaše linuxová distribuce nespecifikuje, pro který typ procesoru je distribuce, pak bude s největší pravděpodobností 32 bit.

Pokud máte vybráno můžete stahovat. Linuxovou distribuci stáhnete v jednom souboru s koncovkou .iso. Tento jediný soubor pak musíte vypálit ve vašem vypalovacím software jako obraz, ne jako data. Většina software vypalování ISO obrazů podporuje. Pokud váš software nepodporuje tento typ vypalování, doporučuji navštívit servery stahuj.cz, instaluj.c z nebo slunečnice.cz a vyhledat vypalovací program s touto podporou.

Před instalací:

1) Pokud jste si stáhli tzv. Live CD/DVD a správně vypálili, nic vám nebrání si toto Live CD vyzkoušet. Nejdříve je nutné mít v BIOSU nastavené jako první bootování z CD/DVD mechaniky. Pokud nevíte zda máte nastaveno první bootování z CD/DVD mechaniky a ani nevíte jak to nastavit, udělejte jednoduchou věc, zkuste Live CD nabootovat (nastartovat). Pokud máte mechaniku v BIOSU nastavenou jako první, Live CD vám začne bootovat. Pokud ne, nastartuje vám současný operační systém.
Jak Live CD nabootujeme? Nyní ve vašem spuštěném operačním systému vložte cd s distribucí do CD/DVD mechaniky a restartujte. Při spouštění počítače by vám měla najet vaše distribuce linuxu (např. jako následující obrázek - PClinuxOS 2007)

Live CD nenastartovalo? Ve většině případu při startu pc se zobrazí "nějaké" logo a u něho bývá zobrazen nápis klávesy, díky které se vám spustí BIOS (bývají to klávesy Fx, Del, Esc). Pokud se do BIOSu dostanete dávejte pozor! Pokud si nejste jistí tím co děláte, raději řekněte někomu zkušenějšímu.

2) Pokud jste si stáhli instalační CD/DVD, nabootování je stejné jako u Live CD/DVD s jediným rozdílem, po startu CD/DVD se systém začne instalovat (např. jako na následujícím obrázku z distribuce OpenSuse 11).

Než však začnete instalovat svoji distribuci, ať z Live CD/DVD nebo instalačního CD/DVD je potřebné se zamyslet jak a kam má být vaše linuxová distribuce nainstalovaná.

Mám pc s jedním či více disky?
Chci instalovat linux jako jediný systém?
Chci instalovat linux s windows na jeden disk?
Chci instalovat linux na samotný disk a windows mít na jiném disku?

Pokud chcete instalovat systém jako jediný systém, pak můžete přejít na další článek o instalaci.
Pokud chcete instalovat linux na jiný disk než win, pak je pouze nutné si data s disku kam budete chtít nainstalovat linux zazálohovat, přesunout vaše data.
Pokud chcete nainstalovat linux na stejný disk vedle jiného operačního systému (pravděpodobně windows), pak je nejideálnější windows reinstalovat (při instalaci windows si rozdělit disk na dvě části a jednu část nechat volnou pro váš budoucí linux), nebo windows defragmentovat (z důvodu zmenšení velikosti disku pro windows při instalaci linuxu - na uvolněnou část se instaluje linux).

V dalším článku se již vrhneme na samotnou instalaci distrubuce.

6) Vybíráme distribuci linuxu

2008-09-17T11:07:00.000+02:00

A je to tu, vybereme si tu "správnou" distribuci.

Podle čeho byste měli vybírat vaši distribuci?

Podle výkonu vašeho PC
Podle vzhledu

1. VÝKON PC

Nejdříve je nutné si uvědomit jaký PC vlastníte. Jedná se především o výkon vašeho procesoru a velikosti paměti RAM. Co se týká grafické karty, není až tak důležitá, ačkoliv kvalitnější karta se bude hodit při případném spuštění Compiz Fusion (efekty vzhledu - o tom později).

Obecně se dá říci, pokud máte PC s procesorem rychlejším jak 1 GHz a pamětí RAM rovnou či vyšší jak 512 MB, pak si můžete zvolit, kteroukoliv distribuci budete chtít. Toto jsou přibližně optimální požadavky na PC u "velkých distribucí", které jsem již uvedl v článku č.2.

Pokud vaše PC nedisponuje některým z parametrů, tedy rychlost procesoru je nižší jak 1 GHz nebo paměť RAM je nižší jak 512 MB, pak byste měli zvážit o kolik je vaše PC na tom hůře, než optimální požadavky a případně vyzkoušet nějakou odlehčenou distribuci linuxu. Co znamená odlehčená distribuce? Hned se to dozvíte, čtěte dále.

2. VZHLED DISTRIBUCE

Začnu trošku ze široka. Představte si auto bez kapoty. Auto bez kapoty je jádro linuxu, na které je možné si zvolit kapotu z nejrůznějších materiálu. Tím materiálem může být ocel, hliník, plast, papír - záleží na vašich požadavcích a "síle" vašeho auta. Krom samotného výběru kapoty si samozřejmě můžete vybrat barvu a druh laku kapoty. Kapota automobilu je v linuxu GRAFICKÉ PROSTŘEDÍ (window manager). Aby vám toto srovnání bylo ještě jasnější, srovnáme toto s vám známým ms windows. Ve windows není možné si kapotu vybrat popř. vyměnit, pouze je možné si vybrat barvu a lak kapoty.

Jistě již tušíte proč jsem zde popsal co je "kapota" linuxu. Úzce to souvisí s výběrem vaší distribuce vůči rychlosti vašeho PC. Pokud máte dostatečně silné PC můžete si vybrat komfortnější, těžší grafické prostředí (kapotu). Samozřejmě vám nic nebrání i na dostatečně silném PC provozovat linux z lehčím grafickým prostředím (papírovou kapotou), ale přijdete o určitý komfort těžších a luxusnějších grafických prostředí. Pokud však vaše PC nedosahuje optimálních hardwarových požadavků na PC "velkých distribucí", pak je možné instalovat distribuce z lehčím grafickým prostředím. Tyto distribuce vám poběží dostatečně rychle i na velmi starých a pomalých strojích. Soupis nejpoužívanějších "odlehčených distribucí, ve většině případů s lehčím grafickým prostředím najdete ZDE".

Každé grafické prostředí má nějaký svůj název:

Těžká, komfortní grafická prostředí - GNOME, KDE - používají "velké distribuce"
Odlehčená grafická prostředí - XFCE, FLUXBOX, FVWM, FVWM-CRYSTAL, E17 atd. - používají odlehčené distribuce linuxu

Které grafické prostředí mám používat? Jelikož předpokládám, že se rozhodnete podle vzhledu na obrázcích jednotlivých distribucí linuxu, tak je to celkem jedno :) Jen vás upozorním na základní rozdíly grafických prostředí GNOME a KDE. Nebudu se zabývat odlehčenými grafickými prostředími, jelikož i u odlehčených grafických prostředí jsou některé těžší a některé lehčí "kapoty" - zde spíše než na vzhledu, záleží na správně odlehčené distribuci právě pro váš počítač.

Každá zvolená distribuce linuxu má svoje buď jediné nebo základní grafické prostředí. Tudíž pokud si vyberete např. distribuci Ubuntu, vyberete si tím i grafické prostředí GNOME (distribuce Kubuntu - KDE). Pokud si vyberete např. distribuci PClinuxOS, vyberete si tím i grafické prostředí KDE (PClinuxOS gnome - GNOME). Na následujících obrázcích vidíte základní prostředí GNOME (Ubuntu 8.04) a KDE (PClinuxOS 2007). Podle rozložení grafického prostředí poznáte i z obrázků ostatních distribucí jaké používají grafické prostředí. Časem vám jistě jedno z grafických prostředí přiroste k srdci a při případném testování jiné distribuce budete hledat distribuci s vaším oblíbených grafickým prostředím.

Na obrázku vlevo vidíte distribuci Ubuntu 8.04 s grafickým prostředím GNOME. Typické pro GNOME jsou dva základní panely s hlavním panelem na horní straně. Dalším typickým jevem GNOME je hlavní nabídka (ve windows START) na horním panelu rozdělená do třech položek (Aplikace, Místa, Systém). Také by se dal ohodnotit vzhled, který je oproti grafickému prostředí KDE decentnější.

Na obrázku vpravo vidíte distribuci PClinuxOS 2007 s grafickým prostředím KDE. Typickým znakem pro KDE je jeden široký základní panel na dolní straně. Na rozdíl od GNOME hlavní nabídka není rozdělena, součástí jednoho tlačítka jsou jak aplikace, místa tak i nastavení systému. Vzhled je trochu "vymalovanější".

Pokud se nemůžete rozhodnout mezi některou z distribucí kvůli grafickému prostředí, tak vás mohu uklidnit - obě prostředí jsou zcela upravitelné a s použitím Compiz Fusion (efekty vzhledu), můžete svou distribuci vzhledově zcela předělat, prakticky jak je libo. Dokonce je možné mít v jedné distribuci nainstalováno více grafických prostředí. Pokud se vám z nějakého důvodu nebude líbit stávající grafické prostředí, je možné jiné grafické prostředí jednoduše nainstalovat a používat (podrobněji o tom, až v dalších článcích).

Co si teda vlastně mám vybrat?

Uvědomit si na jakém PC budu pracovat:

Dostatečně kvalitní počítač pro velké distribuce - pak doporučuji vyzkoušet PRŮVODCE VÝBĚREM (pravděpodobně vám vyjde výsledek Ubuntu, Kubuntu, PClinuxOS, Mandriva či OpenSuse.
Mám méně výkonné PC - pak doporučuji projít stránku ZDE.

Pokud váháte nad výběrem jedné z uváděných "velkých distribucí" z důvodu, že jste viděli obrázky, kde byla distribuce anglicky, nemějte strach. Distribuce jsou česky, ačkoliv u některých distribucí se úplné počeštění provádí až během instalace či po instalaci formou aktualizací.

V dalším článku vámi vybranou distribuci stáhneme (legálně :) ), vypálíme a připravíme PC na instalaci vašeho nového operačního systému.

[Zajímavost] Firefox ovládáme pouze táhnutím myši.

2008-09-16T13:49:00.002+02:00

Už vás nebaví ovládat firefox klikáním na ikonky zpět, dopředu, minimalizace apod.? Nechcete se učit klávesové zkratky? Pak je tu jedna z alternativ. Jedná se o plugin do firefoxu, který vám umožní přímo na ploše firefoxu táhnutím myši v určitém směru vykonat akce typu ZPĚT, VPŘED, MINIMALIZACE, ZAVŘÍT PANEL, OTEVŘÍT PANEL, OTEVŘÍT OKNO.

Pokud vás tato možnost zaujala nainstalujte plugin s názvem Mouse Gestures Redox. Instalaci provedete následujícím způsobem:

V Firefoxu běžte do Nástroje
Vyberte Správce doplňků
Zvolte položku Získat nové doplňky
Do vyhledávání zadejte Mouse Gestures Redox
Vyberte položku Mouse Gestures Redox a zvolte Přidat do aplikace Firefox
Po restartu aplikace Firefox běžte do Správce doplňků a vyberte položku Rozšíření, v které si vyberte položku Mouse Gestures Redox a tlačítkem Předvolby nastavíte plugin podle vašich potřeb.

Na následujících obrázcích vidíte ukázky správné práce s tímto pluginem. Např. po kliknutí pravým tlačítkem myši a táhnutím po ploše firefoxu a puštěním tlačítka myši -> podle obrázků táhněte myší od bodu A k bodu B, případně bodu C.

VPŘED a ZPĚT

NOVÉ OKNO a NOVÝ PANEL

VEDLEJŠÍ ZÁLOŽKA - VPŘED a VEDLEJŠÍ ZÁLOŽKA - ZPĚT

MINIMALIZOVAT a ZAVŘÍT PANEL

Plugin je funkční ve Firefoxu 2 i Firefoxu 3.
Domovská stránka pluginu Mouse Gestures Redox.

5) Software v OS Linux

2008-09-16T09:34:00.003+02:00

Poslední důležitou věcí před samotnou instalací systému, je uvědomit si zda software, který v současnosti používáte (pravděpodobně na ms windows) je v linuxu nahraditelný. Již v příspěvku č.3 jsem naznačil, že v operačním systému linux nemůžete, za normálních okolností, používat programy určené pro windows. Tedy programy, které jste zakoupili v obchodě a mají označení pro ms windows, nebo programy stažené ze serverů jako jsou stahuj.cz, instaluj.cz, slunečnice.cz.

Nyní jsem možná některé uživatele windows trochu vyděsil, nemějte strach, existuje spousta software pro linux a mezi nimi jistě najdete i známé softwarové kousky, které možná používáte i na windows. Jedná se o software, který jeho vyvojáři vyvíjí jak pro linux tak i pro windows či mac os. Těmito kousky jsou např. webové prohlížeče Firefox a Opera, kancelářský balík Open Office nebo grafický editor Gimp či komunikátor Skype.

Pokud nejste vázáni na nějaký profesionální (placený) program či hru, tedy i ve windows si vystačíte s tzv. free (zdarma) programy, jistě nebudete mít žádný problém s přechodem k linuxu ohledně software. Stejně jako celý operační systém linux, tak i drtivá většina software pro linux je zdarma. Žádné shareware verze, trial verze, demo verze.

Pokud disponujete nějakým softwarem či hrou, kterou musíte mít, je tu alternativa "emulátoru" wine simulující prostředí windows. Ve wine stejně jako ve windows nainstalujete program, spouštíte a pracujete. Upozorňuji však, že se jedná až o poslední možnost, která nemusí vždy a s každým softwarem a především hrami v pořádku fungovat.
Jsou tu i přesto ještě dvě alternativy.

* Virtualizace celého operačního systému (Virtualbox) -> to znamená spouštění programu např. Virtualboxu v operačním systému Linux a v něm spouštění např. operačního systému windows, v kterém pak můžete pracovat stejně jako v "pravém windows". Jsou tu však určitá omezení - nespustíte hry a programy používající akceleraci grafické karty. O virtualizačních nástrojích podroběni až později.

* Instalace systému jako dualboot. Pokud máte na disku (hdd) dostatek místa, nebo máte dokonce více disků (hdd) je možné nainstalovat OS linux "vedle" OS windows. Po spuštění PC máte možnost si vybrat spuštění jednoho z operačních systémů. Toto podrobněji probereme v následujících článcích o předinstalační přípravě.

Pokud by vás zajímali nějaké konkrétní programy, můžete se podívat na tento odkaz a nebo na tento odkaz. Samozřejmě tam není zdaleka všechen software.

Nyní vás ještě upozorním na jeden výrazný rozdíl mezi instalací software od windows. Snad veškerý software je možné stáhnout z domovských webových stránek, avšak primární instalace software v linuxu funguje na bázi zdrojů - něco jako "stahuj.cz". Linuxové distribuce obsahují "program", který zobrazuje seznam software ze zdrojů, který můžete nainstalovat. K tomu, aby mohl tento "program" vybraný software nainstalovat, je potřebné připojení k internetu. Váš vybraný software pak bude stažen ze zdrojů a automaticky nainstalován. Proto nestahujte software z webových stránek. To je až ta poslední možnost.

Nyní už máte přibližný přehled o všech možných i nemožných potížích, které by vás mohli překvapit. V dalších článcích už se začneme bavit, vybereme "správnou" distribuci a připravíme se na instalaci.

4) Je můj hardware OK pro linux?

2008-09-15T18:52:00.000+02:00

Jak jsem již v předchozím článku napsal, ne každý hardware v linuxu musí fungovat. Jedná se především o neexistující ovladače hardware - tedy ovladače, které výrobci hardware nevyvíjí. Neděste se! I když nebude na vašem instalačním cd pro vaše zařízení ovladač pro linux (s největší pravděpodobností nebude) nebo ho nenajdete ani na webových stránkách výrobce, nemusí to znamenat, že v linuxu nebude fungovat. Je pravděpodobné, že fungovat bude. Obecně mohu říci, že problémový hardware bývá ten, který je velice specializovaný či nejnovější (v tomto případě je pravděpodobné, že během několika měsíců bude i v linuxu fungovat - než se ovladače dostanou do jádra linuxu viz. předchozí článek).
Nejjednodušší jak zjistit zda váš hardware bude fungovat, je linux vyzkoušet. Teď si možná říkáte, že toto by *censored* neřekl. Ano toto by *censored* neřekl, ale většina linuxových distribucí disponuje možností říkající si tzv. Live CD.

Co je a jak získám live cd? V předchozích článcích jsem napsal, že linuxové distribuce jsou zdarma. Jelikož tomu tak je, je možné si stáhnout linuxovou distribuci zdarma ze stránek jednotlivých distribucí zcela legálně viz. článek č. 2. Live cd je jednou z variant instalačních cd (dvd). Obecně se dají rozdělit instalační cd v linuxu na:
* Live CD
* Instalační CD (DVD)

Co je tedy live cd? Jediný podstatný rozdíl oproti běžnému instalačnímu cd je ten, že live cd po vložení a nabootování (o tom až v dalších článcích) nezačne linuxovou distribuci hned instalovat na váš počítač, ale začne se spouštět operační systém linux jako by byl nainstalovaný (na vašem počítači uvidíte svůj linux, tak jak bude vypadat po instalaci). Nebojte se, nic se zatím neinstaluje ani nenainstalovalo, jedná se pouze o spouštění operačního systému z CD. Je to takové ukázkové, testovací cd, avšak i v tomto stavu je systém téměř plně funkční. Pouze jeho běh je výrazně pomalejší, než systému nainstalovaný na vašem PC. Po nainstalování je systém mnohem rychlejší.

Nyní již zřejmě tušíte co je live cd. Je to tedy, takový "systém na zkoušku", aniž byste ohrozili váš současný systém či vaše důležitá data. V čem vidím velké plus live cd je, že si pomocí jednoho vypáleného cd můžete vyzkoušet, zda váš hardware bude v linuxu funkční.

Pokud vyzkoušíte Live CD, první úspěšnou zkoušku složí linux vs. váš hardware, pokud po nabootování live cd se systém v pořádku spustí a uvidíte grafické prostředí vaší distribuce. Znamená to, že vaše pc bylo v pořádku rozpoznáno a systém s velkou pravděpodobností i po klasické instalaci na váš počítač (hardisk, hdd) naběhne stejně tak v pořádku.

Další velice podstatnou záležitostí je funkčnost internetu. V linuxu to platí dvojnásob.

Pokud hodláte nainstalovat systém na PC bez internetu, ztratíte tímto několik podstatných výhod a naopak přibudou určité obtíže. Proto nedoporučuji používat linuxové distribuce na pc bez internetu.

Pokud používáte internetové zapojení přes ethernet, pravděpodobně nebudete mít problémy.

Týká se to především zapojení modemů, routerů, wifi přes DHCP. Pokud máte toto zapojení, mělo by vám jít připojení k internetu hned a to i v Live CD. Pokud nastavujete parametry IP, Maska, podsítě, Adresa brány, DNS, je nutné tyto parametry "naklikat". Ve většině distribucí to bude pod položkou "síť". Poté by vám mělo jít připojení k internetu opět i na Live CD.

Pokud se připojujete přes USB modem, můžete očekávat problémy, které jako začátečník (sám) budete těžko odstraňovat. Neklesejte však na mysli, projděte fóra vaší i třeba ostatních distribucí a nechte si vyhledat váš typ modemu popř. se nebojte zeptat i na banální věci, které vám nejsou jasné. Všichni jsme někdy začínali :) .

Pokud internetové připojení funguje, můžete se už skoro radovat.

Další důležitou položkou je správná funkčnost grafické karty. Funkčnost grafické karty zjistíte až po instalaci systému. Obecně se dá říci, že pokud používáte grafické karty Intel neměli byste mít problémy. U grafických karet ATI a NVIDIA se mohou vyskytnou problémy u nejnovějších karet, které se však dají ve většině případů vyřešit. Obě firmy vydávají ovladače pro linux. Pokud vlastníte jinou grafickou kartu doporučuji opět projít fóra vaší distribuce a popř. se zeptat na zkušenosti s vaším typem grafické karty.

Častokrát poslední důležitou položkou pro práci v linuxu jsou tiskárny, skenery a multifunkční zařízení. Obecně platí, že bezproblémové bývají výrobky od HP, méně problémové od EPSON a problémovější bývají výrobky firmy CANON. Nicméně není to pravidlem v každém případě. I tato zařízení je možné vyzkoušet v Live cd. Pokud správně pracují v Live cd budou správně fungovat i ve "skutečném" linuxu.

Pokud vám všechen hardware správně funguje nebrání vám ohledně hardware nic v instalaci linuxové distribuce.

Vaše vybraná distribuce nedisponuje Live CD? Potom se porozhlédněte po vašem typu hardware po linuxových fórech a když nebude nic nasvědčovat, že by byl váš hardware problémový pak "riskněte" instalaci, nebo vyzkoušejte Live cd jiné distribuce. Proč jiné distribuce? Základ distribucí je linuxové jádro ("ovladače"), které jsou u všech distribucí "prakticky" totožné.

Snad jsem vás tímto článkem neodradil. Může se z tohoto článku zdát, že váš počítač skoro určitě nemůže běžet s linuxem. Nebojte se, jde spíše o upozornění a předběžné porovnání vašeho hardware s možnými problémy. Moje osobní zkušenosti jsou takové, že na 5 počítačích (mnou instalovaných) s nejrůznějším hardwarem, přípojnými zařízeními jsem měl problém pouze s jednou (moderní) síťovou kartou.

Příště se pustíme do software. Jaký pro linux existuje a lehce přiblížím, jak se software v linuxu instaluje. Hned v následujícím článku začneme vybírat vhodnou distribuci, získáme (stáhneme), vypálíme a spustíme (bootování) live cd.

3) Je OS linux pro mě to pravé?

2008-09-11T18:58:00.000+02:00

To je velice těžká otázka, ale určitě se dá na tuto otázku obecně odpovědět.

Linux je velice dobře použitelný pro uživatele, kteří se nebojí učit novým věcem. Jelikož u všech linuxových distribucí platí, že správa systému je odlišná od windows a programy pro winsows nejsou použitelné v linuxu. Programy s win instalátorem, které obsahují koncovku exe, nejsou "normálně" použitelné v linuxových distribucích. Existuje emulátor "wine", který některé programy a hry z windows dokáže spustit i v linuxu, ale toto nemohu doporučit.

Co z tohoto plyne? Uvědomit si, zda si chci rozšířit možnosti výběru OS a věnovat čas k naučení správě nového operačního systému. Uvědomit si zda je možné se obejít bez programů a her, které nyní používáte, popř. je možné je nahradit linuxovou alternativou.

Dalším problémem, který Vás může odradit od používání linuxu jsou hardwarové problémy. Jelikož OS linux není příliš rozšířen na desktopech - běžné uživatelovo pc :) (na serverech tomu je jinak), tak i někteří výrobci nepřipravují ovladače pro hardware a tak se v některých případech může stát, že můžete mít problém se zprovozněním hardwaru.

Co z tohoto plyne? Uvědomit si, že hardware, který jste si pořídili a častokrát použili CD, ze kterého jste nainstalovali ovladače (pro windows) v linuxu použít není možné (až na vyjímky). Proto je důležité porozhlédnout se po základních informacích o hw, který by mohl být problémový (častokrát to může být usb modem, grafická karta, wifi .... ), než se bezhlavě pustíte do instalace některé linuxové distribuce. Pro linux existují vlastní ovladače, které ve většině případů není nutné nijak instalovat -> "automaticky se nahrají" (hodně hrubě řečeno) při prvním spuštění. V některých případech Vás systém sám upozorní na instalaci ovladačů, které systém sám nainstaluje po Vašem potvrzení.

Pokud se tedy nebojíte učit novým věcem, jste ochotni vyzkoušet nový systém vč. nových programů (nejste vázáni na určitý program, hru), pak se můžete začít pomalinku porozhlížet po vhodných distribucíh.

V dalších článcích se začnu trochu hlouběji věnovat samotnému výběru vlastní distribuce a podrobněji vás upozorním na možné problémy týkající se hardware a software.

2) Linux - Operační systém?

2008-09-11T14:38:00.005+02:00

Linux existuje v mnoha variantá tzv. distribucích. Stačí si jen vybrat svůj nový operační systém. Pokud víte jen to, že OS linux existuje, doporučuji si vybrat jednu z "velkých linuxových distribucí" jako jsou distribuce Ubuntu, PClinuxOS, Mandriva, OpenSuse.

Ubuntu

PClinuxOS

Mandriva

OpenSuse

Samozřejmě existuje mnoho dalších distribucí linuxu, které se zaměřují na začátečníky, pokročilé a nebo se zaměřují na starší méně výkonné počítače. Následující odkaz ukazuje na stránku, která odkazuje na nejrůznější distribuce linuxu.

Distrowatch

"Velké distribuce" bývají pro začátečníka nejvhodnější. Instalace je zcela bezproblémová, ačkoliv existují určitá pravidla a zásady, které by si měl i začátečník přečíst a zjistit předem než začne s instalací systému. Samozřejmě je ideální, pokud nemáte vůbec žádné zkušenosti ani s instalací OS požádat někoho, kdo alespoň někdy nainstaloval nějaký operační systém.

Běžná práce v linuxových (velkých) distribucích je stejně lehká (obtížná) jako v jakémkoliv jiném operačním systému. Pravdou zůstává, že linux a jeho distribuce mají odlišný vzhled než majoritní os, programy jsou odlišné, ale práce zůstává stejná -> klikání a klikání.

Pověra, že s linuxem pracují jen programátoři není pravdivá, ačkoliv i programátoři pracují s linuxem, stejně tak jako programátoři pracují s ms windows. Já osobně jsem začínal s linuxem v době, kdy jsem nevěděl, že nějaké programování existuje :) .

1) Linux - Co to je?

2008-09-11T13:05:00.001+02:00

Na internetu najdete mnoho podrobných vysvětlení, ale pro začátečníka jistě postačí následující vysvětlení:

Linux je základ operačních systémů, obecně nazývaných Linux. Na základě linuxu je vytvořeno mnoho variant operačních systémů jako jsou Ubuntu, PClinuxOS, Mandriva, OpenSuse, Debian, Slax, Grenie linux, Sam linux, Dreamlinux, Linux Mint a další a další. Stačí si jen vybrat. Logem operačních systémů linux je TUX (tučňák).

Linuxové operační systémy jsou v drtivé většině zdarma. Existují vyjímky, které však mají alternativu zdarma a ty co nemají, k těm se jako začátečník pravděpodobně ani nedostanete.

Linuxové OS jsou alternativou k operačním systémů Windows, Mac OS, BSD, Solaris, BeOS atd.

Pokud chcete podrobnější vysvětlení, tak ho naleznete zde.

Pro předběžnou představu jak může vypadat linux -> Ubuntu 8.04 vidíte na následujícím obrázků popř. na čtyř záznamech z youtube pod článkem.

V dalších článcích vás budu postupně seznamovat s operačním systémem linux tak, aby jste byli schopni po přečtení Průvodce Linuxem, si vybrat "správný Linux", nainstalovat, spravovat a pracovat :) .